Křenice

Název obce vznikl z původního názvu chřenná – křenná ves (lidově ta Křenice, do Křenice, v Křenici, křenickej atd.).
Archeologické nálezy v obci a jejím blízkém okolí prokázaly lidská sídliště již v období kolem 6. století př. n. l. Též v následujících stoletích zde je osídlení prokazatelné, neboť některé nálezy pocházejí až z 1. století př. n. l. Prvním známým majitelem vsi byl pražský měšťan Henslin, syn Seibotha z Benešova (1331). Z tohoto roku je zároveň první zmínka o obci. Další majitelé se velmi často střídali, pro zajímavost uveďme snad jen Vchynské ze Vchynic, Smiřické ze Smiřic, Skalské z Dubu a Zajíčky z Křenic. Roku 1590 Albrecht Jan Smiřický koupil od Jana a Hertvíka Skalských z Dubu tvrz a ves Křenice s poplužním dvorem. Roku 1613 na Chřenicích zemřel rytíř Daniel Skalský z Dubu. Po bělohorské konfiskaci přešlo roku 1623 panství Smiřických na rod Lichtensteinů, Křenice patřila k uhříněveskému panství. Berní rula k roku 1654 uvádí ves jako „celou pustou, v kterýžto bejvali gruntové - sedlští Koptovský, Kryzovský, Gruntovský, Kotlíkovský, Chocholovský – chalupnický: Packovský, Kovárnovský.“ Rozvoj vsi v 19. století zachycuje mapa stabilního katastru z roku 1842, kde je patrná uzavírající se zástavba statků kolem dnešní návsi. Rozvoj drobné domkářské zástavby proběhl hlavně v období mezi dvěma světovými válkami. Během první světové války zahynula řada občanů na evropských bojištích, druhá světová válka se vojenskými akcemi dotkla obce jen okrajově. V roce 1936 byla v obci založena tělovýchovná jednota Sokol, která funguje až do současnosti. Obec je typickým příkladem vesnice, kde proběhly stavební zásahy v souladu s požadavky lidí na komfort bydlení podobný městskému, bez uvědomění si hodnot venkovské zástavby. Došlo k zásahům především do vnějšího vzhledu obce - odstranění zdí s hranicemi, zdobných prvků na fasádě, výměnou oken, dveří, vrat. Mapa zde.